Co mně život naučil a dal

Tak jsem se dozvěděl ,že pojedu do Bruselu na EXPO do slavného Atomia ,které tam Československo staví a že v rámci příprav budu muset absolvovat praxe s různými kuchaři a v různých podnicích .Pochopitelně jsem měl radost ,ale ne dlouho .Byl jsem v práci a najednou telefon .Vzal to šéf  chvíli mlčel a díval se na mně .Docela mně to znervóznilo .Položil a šel ke mně .Josef jeď hned domů máš neomezené volno táta měl moc těžkou havárku u Zlatých Moravců a asi to nepřežije .Víš co ,já tě do těch Mariánek hodím .Když jsme přijeli ,maminka už měla vše připravené a v té době jsem poznal ,jakou měl můj táta cenu .Do Prahy nás vezl firemní vůz a tam bylo připravené aero taxi na Slovensko. omlouvám se ale nevím už kde jsme přistáli a taxíkem za otcem .Nevím, jestli věděl že jsme tam .Byl v kómatu a z něj se už neprobral .Proč píši o jeho ceně .Jednak tohle vše hradila firma a následně i poslední rozloučení a to jaký to byl člověk poznali i na Slovensku a poděkovali nám .On totiž otci vjel z pole pár metrů před vůz pán na kole a táta strhnul volant a auto se převrhlo .Taxikář ,který nás na Slovensko vezl se nějak přepočítal v náš neprospěch a on nám ty peníze poslal .Tak to byla cesta na dno .Ale nějak jsme to zase dali ,ale dlouho jsme čekali ,kdy táta zazvoní a vrátí se .

Ale život šel dál ,jen já šel zpátky do Mariánek ,abychom to nějak ustáli .Ale po třech měsících jsem musel na zkušenou ,v Praze se otvírala zbrusu nová čínská restaurace a já měl poznat jak to chodí .Vařili tam Číňané a já nevařil ,jen jsem koukal .Já přijel s kufříkem nožů a představou jak budu vařit . Sekáček .Oni nic jiného neměli a můj kufřík u nich vzbudil veselí .Oni ten sekáček nosili za páskem a tam měli ještě pověšený kámen na broušení .Tak dokonalé krájení jsem od té doby neviděl a oni s tím sekáčkem i vykrajovali .Tak po měsíci koukání ,kdy jsem viděl prvně Wok a servis na kulaté stoly ,které měly otáčecí střed ,jsem tam končil a nenaučil jsem se nic .A ne že pojedu domů, opět v Praze do rybárny U Vaňhů .Tam jsem poznal přípravu ryb ,které jsem v životě neviděl ,naučil jsem se s nimi pracovat a dělat i studenou rybí kuchyň a viděl jsem číšníky jak sjíždějí po podpatcích po schodech dolů do kuchyně s plnými platy nádobí .Tam byla nebo spíš ještě asi je kuchyně v suterénu a bylo tam 48 schodů .Oni to dolů uměli sjet .Nechápu .A ještě něco jsem si odnesl .Já smrděl rybinou tak ,že v tramvaji jsem stál sám ,ostatní se tlačili na druhé straně a smrděl jsem ještě týden po odchodu do dalšího podniku a zase v Praze .Hotel Alcron .No tam jsem byl jako doma, opět velmi luxusní podnik s kuchyní ,kterou jsem znal .No na to přišli dost brzo a šel jsem do domu potravin na Václavském náměstí .K mému překvapení a nejen k mému tam šéfoval můj první šéfkuchař .Přivítal mně jako vlastního a hned jsem dělal s ním .Měl jsem pocit ,že se ta moje houpačka začíná zase zdvíhat .Omyl, za pár dní mně řekli, že praxe končí a vracím se domů .Úpřímně jsem se zaradoval ,že jedu domů .Vrátil jsem se na Esplanade a pan ředitel mně oznámil ,že žádný Brusel nebude ,vzhledem k mému původu a tak dále .Nevím ,ale asi to zase nebylo tak hrozné ,protože jsem měl stejně trochu obavy o maminku .Držela se statečně ,ale byla na ní ztráta vidět .No a abych nebyl moc nadšený ,tak ještě přišel povolávací rozkaz jako branec .Odvod a byl jsem odveden .Pan plukovník se vzhlédl ve výroku pana prezidenta ,že číšníci a kuchaři jsou vředem na těle národa a podle toho se choval .Jo kuchař jóóó .Tak to ne chlapečku ,budeš řidič .No a byl jsem zařazen do řidičského kurzu .Děkuji pane plukovníku .Dopomohl jste mně k tomu ,že jsem si zadarmo udělal řidičák a ne obyčejný ,tenkrát to byla neomezená trojka ,to byl řidičák na všechno kromě autobusu .Dnes je to složitě rozepsané ,ale je to také na všechno .Jen s tím mám problém .Normálně bych měl platnost 10 let ,ale s tímhle a mým věkem musím měnit každých pět let .A tak jsem vařil a jezdil rok to trvalo ,dostal jsem řidičák no a ta moje houpačka se pořád tak nějak držela pěkně při zemi .No a přišel den nástupu na vojnu a určení místa .Najednou se houpačka odrazila a vystřelila nahoru .Na vojenské správě seděl člověk opět takový ,který otce znal a měl k němu úctu, ale nevěděli jsme to .No a zařídil ,že jsem rukoval do Klimentova ,to bylo pět kilometrů od Mariánek .No o tom ale až zítra .