Co mně život naučil a dal

Tak dnes ukončím vyznání a potom třeba budou příběhy o vaření a zážitcích z různých kuchyní .Po svatbě jsme ještě velmi krátkou dobu asi týden pokračovali v tom ,že teď již manželka hrála a já měl hospodu .Najednou jsem se dozvěděl ,že já se hře na jakýkoliv nástroj nenaučím a zpěvem bych mohl děsit návštěvníky hradů jako strašidlo ,tak že manželka s konzervatoří a ovládáním šesti hudebních nástrojů ,jde ke mně do kuchyně .Bylo to něco neuvěřitelného .Ale zase byl hned problém ,v mé hospodě nebylo místo pro dalšího člověka a tak nás přeřadili na jinou ,ale hroznou .No a tak jsme skončili a šli do Prahy .A zase problém .všade jen jednoho a to jsme nechtěli a tak jsme šli rozvážet chleba k pekárnám .A zase další šok ,manželka s úplným klidem šla dělat závozníka .Klidně si vlezla pod vůz a promazala maznice a zrovna tak klidně se mnou vstávala ve dvě ráno a šli jsme vozit chleba .No a to trvalo tři roky .Po třech letech jsme se dozvěděli ,že můžeme převzít obchod .To bylo řešení ,bylo to lepší ,ale nebylo to pořád to pravé .Dali jsme si inzerát ,že půjdeme někam vařit a bylo nám jedno kam ,ale spolu .Přišlo neuvěřitelné množství nabídek a mezi nimi jedna ,která nás hodně pobavila .Žena samozřejmě věděla koho si bere, a tak bylo jasné ,že tahle nabídka neprojde .Povídám ženě .Víš co ?Se mnou se na takové místo nikdy nepodíváš ,tak se tam ohlásíme .To bylo místo pro manželský pár na chatu prezidenta republiky v Jizerských horách .Tak jsme se objednali na pohovor na hrad .Přišli jsme tam ,dole ve vrátnici jsme počkali a pak si pro nás přišli .Už to pro mně bylo neuvěřitelné .Já a na hradě a jdu se ucházet o místo .No, dovedli nás do kádrového oddělení ,tam nás přivítali a zeptali se jestli chceme kávu .No a já si zase neodpustil toto .Prosím Vás, kávu bychom si dali ,ale já Vás musím upozornit jaký mám kádrový profil .Trochu jsem je asi pobavil ,protože kádrovák, a teď opravdu v dobrém, protože to byl neuvěřitelně dobrý člověk ,povídá podívejte se na můj stůl – tam byly dva štosy šanonů .Menší a větší a on povídal .Tak ten větší je Váš otec a ten menší to jste Vy .Tak dáte si to kafe ?No kávu jsme vypili ,místo vzali a za týden jsme byli na horách .Střídal jsem tam kuchaře ,který musel odejít ,protože tam nikdo nechtěl jezdit a to jsem nevěděl .Bylo zvykem ,když člověk někam přišel ,tak jsme si řekli co kde je v kuchyni a jak co funguje .V tomto případě jsem dostal velmi špatné informace .No a uvedení do práce skončilo pro mně katastrofou ,ale nakonec šťastně .Rozhodl jsem se hned první večer udělat zapékané palačinky s tvarohem ,než zjistím ,co tam vlastně je a co budu vařit .No tak jsem celé odpoledne připravoval palačinky a před výdejem jsem zapnul trouby tak ,jak mně řekl ,že pečou .No samozřejmě to bylo úplně obráceně .Tam se jídlo vydávalo okénkem a lidé si chodili sami .Ono to bylo pro obyčejné zaměstnance, tak žádná honorace .Vyndal jsem palačinky a dva plechy spálené a jeden neupečený .Polilo mně horko a žena povídá tak to je průšvih ,co budeme dělat ?No nakrájel jsem porce a prohlásil posvátnou větu „Sašo cukruj “ .No manželka navrstvila cukr a já to fofrem vydal a zaklapl okénko do kuchyně .No jen to na jídelně cvakalo ,jak se probíjeli tou hrůzou a jinak tam bylo absolutní ticho .Asi si říkali, že jednoho patlala se zbavili a ještě větší přišel .Do toho celkem pro mně děsného ticha se ozvalo “ Moničko nezdá se Ti to nějaké připálené ?A dětský hlásek odpověděl „mlč a jez ,je to výborné „asi měla štěstí ,že dostala ty nedopečené .Teprve později jsem se dozvěděl ,že ta paní byla manželka kádrováka s vnučkou .Já jsem utekl jak malý kluk a tiše jsem si říkal ,co že jsem to za pitomce .Když všichni odešli ,tak jsem se vrátil a tam vysmátá manželka a žádné zbytky .Ti chudáci to všechno snědli .No druhý den jsem postavil jídelníček z mých parádních jídel a hrdě jsem nabízel přídavky .Dali si skoro všichni .No po obědech jsme se se ženou šli představit .No uvedl jsem se sebekritikou a tím ,jak se to stalo .Všichni prohlásili ,že to nebylo tak hrozné a jako by to vůbec nebylo .Skutečně se to na hrad nedostalo ,až já to na nás řekl ,když jsme končili .Byli jsme tam pět krásných let a hloupě jsme odešli v roce 1989 .Ale to zase jindy .No a tím končím vlastně vyznání mé manželce za to ,jak vždy a za všech okolností držíme spolu ,jsme spolu třicátý šestý rok a teď mně to nemusíte věřit ,ale je to 100% pravda ,ještě jsme se nepohádali, a to celou tu dobu jsme spolu 24 hodin denně ,protože jsme spolu dělali a jen asi třikrát jsme nebyli spolu a to v době ,kdy byl jeden nebo druhý v nemocnici ,ale to jsme tam byli každý den ,tak jen krátce pár hodin .Je to jistota mít takového partnera .Díky Bohu za to .V tomto případě jsem vážně potkal štěstí .No a zase jako vždy ,pokud bude sledovanost tak se zase ozvu .