Co mně život naučil a dal

Zima .Očekávané období od všech ,co se jezdí na hory rekreovat a samozřejmě i od těch ,kteří tam pracují .Chataři ,vlekaři a všichni ,které vydařená zima živí .No, ale ona ta bílá děvčina má různé podoby a rozmary .No, a na tu její drsnější tvářičku si dneska zavzpomínáme .

Vašek a Tonda .Dva kluci ,které znali všichni ,kdo měli na horách v péči chaty .Jejich traktory nám zajišťovaly to ,že jsme se většinou dostali na nákupy a nebo odvézt na chalupy zavazadla rekreantů  a v nejhorším dovést nemocné nebo zraněné k sanitce ,která k nám nahoru nevyjela .Ti dva kluci, to byli mistři traktorů a pluhů .Mnozí jsme nechali práci stát a koukali jsme na to ,co uměli .Tihle dva za zimu většinou dost ztloustli ,protože kam přijeli ,museli něco sníst a kdyby nechtěli ,tak jsme se cítili dotčení ,že jim u nás nechutná .No pak jsme také dostali rozum a radši jim dali něco sebou .Ale co chtěli ,to byla vždycky sůl .Oni na ty naše hory jezdili řidiči ,kteří se chovali jako lidé a snažili se vždycky dát auto tam ,kde měli místo vyhrazené a nebo si vyházeli ve sněhu plac ,kam to auto dali .No a pak ti ,kteří to odstavili ,kde se jim líbilo a bylo jim jedno ,že nikdo neprojede .No a tihle naši kluci vždycky takové autíčko pěkně podhrnuli sněhem ,oni v tom byli opravdu mistři .Nic nepoškodili a ten sníh hrnuli pod auto až ho zdvihly tak půl metru nad silnici a potom podsypali kola solí .Sníh pod koly roztál a autíčko zůstalo na břiše s koly ve vzduchu .Dalo to dost práce dostat ho zase na silnici na kola ,aby se dalo odjet .Ujišťuji každého ,že příště už nikdo takhle bezohledně auto neodstavil .

Byla docela velká vánice a jeli jsme na nákup .Plného gazíka beden a bas na pivo a limonády .No a protože tam s náma byla i moje matka a zrovna si nutně v tomhle počasí musela něco zařídit .Tak vepředu já s manželkou a vzadu matka a bedny .Foukalo hodně a do toho velké chumelení .Dost jsem pospíchal ,ale dvě hodinky to zabralo .Napadlo pořádně a už jsem začínal být hodně nervózní ,protože jsem měl starost ,že okolo Královky neprojedu .To bylo takové kritické asi 500 metrů místo .Na vrcholku a nekryté .To nás vždycky dokázalo na pár dní odříznout .Auto naložené ,říkám si to je dobré nebudeme klouzat .Vyšplhali jsme na kopec a začínaly závěje .No to musím prorazit, tak jsem zařadil všechno co to mělo a dal jsem plný plyn abych prorazil .Míjím Královku a tam stojí kluci s traktorama a mávají na nás .Dobrý paráda jedem ,kluci protáhli tak to prolétnem .Tak jsme jim mávli a jedeme .V půlce té cesty po obou stranách dvě obrovské díry .No vletěl jsem do nich ,jen to začalo chrastit .Když přestal rachot ,tak jsem zjistil ,že matka je pod nákupem ,naštěstí jí nic nebylo ,žena která to měla jak na dlani byla naštěstí jen vyděšená a já byl pěkně naštvaný .V tom už za mnou brzdí traktor a kluci běží k nám .Vylezl jsem ven a než jsem stačil nadávat ,tak nadávali oni mně .To že jedeš jak šílenec to bereme ,to je u Tebe normální .Ale že nepoznáš jestli Tě zdravíme a nebo zastavujeme ,to už normální není .On se tam totiž Tonda ,který neměl na traktoru přední náhon zahrabal a jak hrabal ,tak tam vytvořil dvě parádní jámy .Kluci na mně čekali ,aby mně protáhli ,protože to se projet nedalo .No dopadlo to dobře jen pár boulí a matka chvíli smrděla pivem .

No a dneska si ještě uvaříme kynutý knedlík s povidly .Jak už jsem psal minule ,tak jsme si nejen pomáhali ,ale taky jsme se hecovali .Večer před výdejem jídla zvoní telefon .Jarda ,ten co jezdil v pantoflích volal ,že dělá pro lidi povidlové knedlíky a že jsou tam traktoristi a jedou ke mně ,tak že mně pošle jeden knedlík ,abych se jednou pořádně najedl .U sebe se nenajíš, povídá, protože to neumíš a položil .Povídám manželce, že Jarda zase blbne ,že posílá jeden povidlový knedlík ,abychom si ho uvařili .Dozvěděl jsem se ,co si o Jardovi žena myslí a šli jsme vydávat večeře .Za chvíli dorazili kluci a já jen tak houkl, že za chvilku, ale bylo mně divné ,že jsou tak vysmátí .Jen jsme vydali ,zase telefon .Už vaříš knedlík ?No to už jsem začal tušit ,že něco není v pořádku .Nebylo .Ten knedlík měl půl metru a vážil dvě a půl kila .No ale to bylo něco pro nás .Tak jsme dali vařit vodu do největšího kastrolu a ten knedlík jsme uvařili .To ještě šlo .Ale vyndat ho a dát pozor ,aby se nesrazil .Vydařilo se .Jen jsme to dodělali ,přijel Jarda .Samozřejmě v pantoflích a ve dveřích mu ztuhl úsměv ,protože tam byl na stole na platě krásný knedlík ,posypaný mákem a cukrem a máslo na polití .Dáš si ? Povídám a jen se ozvalo no to jsi mně naštval .A odjel .Ani cigárko si nedal .Kluci to samozřejmě roznesli a pak se všichni ptali Jardy ,jestli by jim také neposlal knedlík .No děti měli po večeři ještě zákusek ,protože jsme rychle zorganizovali pro děti hru o knedlík .No a to je pro dnešek vše .Tak snad zase zítra .