Co mně život naučil a dal

Naposledy jsme se rozloučili před naší sametovou revolucí ,která nám všem změnila život .Někomu k lepšímu ,někomu k horšímu a někdo zůstal tak nějak na stejném .Já nějak pořád nevím, jak moc se to dotklo nás .No, ale uvidíme ,co z toho mého psaní vznikne .Jestli ta změna byla ku prospěchu .

Nějak nás ta velká změna trochu zaskočila .Nevěděli jsme si s tím moc rady .Vyrostli jsme v jiné době a ani věkově už jsme nebyli tak moc akční a tak jsme dělali to co dřív .Živili jsme se prací a nějak nás ta plná koryta míjela .Vařili jsme a koukali ,jak všichni všechno berou do pronájmů a kupují .Nevím, jak to bylo možné ,kde najednou nabrali tolik peněz ,když všichni naříkali ,jak je jim zle .

No a najednou se rozhodla moje manželka něco změnit .Povídá ,jo hochu ,celý život si něco nesměl ,teď smíš a navíc je vypsaný konkurz na ředitele hotelu v Krkonoších ,no a tak jsem Tě chlapče přihlásila .Přišla pozvánka a tak jsme jeli .Každý s jinou představou ,ale jeli jsme .Žena s tím ,že to musím vyhrát a já ,že to nemůže vyjít .Tak začalo konkurzní jednání .Bylo nás tam asi pět a tak to bylo dost dlouhé .Pohovořili jsme ,zeptali se jaké mám představy ,co umím a na vzdělání a tak jsem řekl co potřebovali vědět, no a to bylo dopoledne .Další schůzka byla odpoledne s tím ,že řeknou výsledek .No tak jsme šli na kávu ,potom na oběd a nakonec na vyhodnocení .

Vyslechli jsme vyhodnocení konkurzu , byl oznámen vítěz .No já to nebyl .Pomyslel jsem si své a šel se rozloučit jako ti ostatní, kteří neuspěli a najednou předseda té komise povídá :no ale Vy prosím neodcházejte ,s Vámi musíme projednat jednu důležitou otázku .A tak jsem teda zůstal a čekal jsem ,co se dozvím .Dostal jsem kávu, atmosféra se uvolnila ,mohl jsem si zapálit a ostatní také a jen tak jsme povídali .No ,nevěděl jsem co se děje do doby ,než přišel další člověk .Generální ředitel Krkonošských hotelů .Věřte nevěřte ,byl jsem jak v „Jiříkově vidění“ .No a dozvěděl jsem se ,že jsem udělal konkurz ,ale na úplně jiný hotel .Na největší hotel ,ke kterému patřily další dva hotely a tři restaurace ve Špindlerové mlýně na hotel „Montana“ . Jestli si někdo myslí ,že jsem byl v pohodě ,tak je to omyl .Nebyl .Dostal jsem ze sebe jen otázku ,jestli mně dají půl hodiny na rozmyšlenou .Dali .Vzal jsem ženu na kávu a tam jsem jí to oznámil .No vidíš ,povídá ,tak to je paráda .No, a tak jsem se stal velkým ředitelem obrovského hotelu vlastně více hotelů a středisek .Jeli jsme domů a diskutovali a diskutovali a najednou policejní plácačka a už mně měli .Jel jsem přes vesnici 90 km .No a byla málem pokuta ,ale když jsme si tak o situaci popovídali ,tak se dali do smíchu a poradili mně ,abych radši jel pomalu ,nebo si to neužiji .No tenkrát jsem měl starou Škodu 110R coupé .Navíc žlutou a dost opotřebovanou .

Nastal den nástupu .Tak jsme přijeli a na parkovišti před hotelem vyhrazené parkoviště pro ředitele hotelu .No tak jsem tam zajel ,vystoupili jsme se ženou z naší škodovky a už se k nám hnal vrátný s tím ,jestli neumím číst a ať si tu popelnici někam odklidím .Řekl jsem mu ,že nemohu ,že to je místo pro mně .Ten chudák se vyděsil a tak jsem ho hned pochválil ,že dělá dobře svojí práci .No ale to naše auto stejně nemohl vydýchat .To jsem pochopil za několik dní .Kuchař měl Daewo ,číšníci Mercedesy ,recepční Renaulta, no a nejhorší tam snad byla Simca .

Tak jsem byl představen a uveden do funkce .Po seznámení s personálem ,mimo jiné jich bylo 350 ,mně šli ukázat kancelář .Nevím ,asi to bylo nebo je pořád moderní ,ale byla provedena v černé barvě a rázem jsem si připadal jako v pohřební službě .Na vchodu byl jakýsi podivný semaforek v provedení červená a zelená .Červená ,že ke mně nikdo nesmí ,zelená ,že teda jsem ochoten s někým mluvit .Navíc televize ,ale ne že bych sledoval pořady .To ne ,tam se přepínaly kamery umístěné po celém hotelu .Pak jsem byl uveden do dalších kanceláří ,kde seděla účetní ,v další náměstkyně ,v další provozáři a v poslední šéfkuchař .No a měl jsem toho plné zuby .No hotel jsem převzal a stal se důležitou osobou .No a o tom zase třeba zítra ,budeme -li živí a zdraví a tak se budu na Vás těšit .