Co mně život naučil a dal

Konečně nastal čas vyučení .Závěrečné zkoušky v Puppu za účasti mnoha šéfkuchařů ,vrchních číšníků ,vyučujících ,ředitelů a zástupců Čedoku .Seřadil jsem je podle důležitosti .Ke zkouškám jsme šli už s tím kdo co bude v životě dělat .První den byly ústní a praktické .Kuchaři vařili a číšníci všechny obsluhovali a druhý den se to obrátilo .Slavnostní předání výučních listů .Kuchařinu jsem dal ,obsluhu taky ,ale politická ekonomie mně trošku pozlobila :Ale výuční list byl .Tenkrát ale také úvazek na tři roky u podniku .No to bude do vojny a pak se uvidí .Nástupní plat 650 .-Kč .Klasická sezona a tenkrát poslední filmový festival v Mariánských lázních a další rok se přesunoval na trvalo do  Karlových Varů .Časem se kamarádi ptali jak jsem si to užil .No jak .V kuchyni . Jen večer jsme seděli společně s několika herci .No tenkrát to ještě byli nováčci jako třeba Jaromír Hanzlík .Přišla zima a Vánoce .Maminka měla službu a já první delší volno a tak že se ujmu přípravy .Mělo nás být asi pět a aby se ušetřilo ,tak maminka udělala nějaké domácí víno .Nevím jestli rybízové a nebo bezinkové .To už bylo stočené do lahví a za oknem ,aby se chladilo .No chladilo se parádně ,protože mrzlo jako o závod a já se chtěl předvést co jsem se naučil .Salátek asi dobrý ,chlebíčky asi pěkné a taky dobré ,kapry jsem vykostil a nafiletoval a krásně osušil a obalil ,ale už neosmažil .No já to víno ochutnával .Ono bylo jako bezva limonáda ,slaďounký a studený .No a já ho tu jednu litrovku vypil .Upozorňuji ,že jsem měl přezdívku Pepa sodovka .Já do toho večera nepil vůbec nic ,ani pivo no prostě 100% abstinent .Připravil jsem všechno .Stůl ,prostřel jsem a odpadl jsem .No lidi zlatý co já všechno nezažil .Já se houpal ,plaval ,padal ,vznášel jsem se a na záchod na poslední chvíli dobíhal a v tom zvonek a maminka s návštěvou ve dveřích .Za dveřmi já ,sťatej jak zákon káže .Maminčina chlouba, ve stavu totální zkázy .No všichni se tvářili asi ,nevím ,že se nic neděje .Ale dělo se .Mně stačilo to jídlo zacítit ,co zacítit  ,mně stačilo slyšet jak jedí a už jsem byl na záchodě .Co Vám budu povídat .Tři dny jsem se nemohl na jídlo ani podívat .Ještě že měl můj šéfíček pochopení a dal mně volno .Od té doby jsem byl nametený asi pětkrát a nikdy jsem nepil ani pivo ,ale o tom zase někdy .Viděl jsem totiž špičkové kuchaře ,kteří si propili kariéru .No klasická zima bez sezony a přišel velký den mých narozenin .No nikdy jsme z toho nedělali nějakou slávu a ani tentokrát .Ale přišel dárek nad dárky .Seděli jsme s maminkou u rozhlasu po drátě a poslouchali a přitom jsme si dali večeři a někdo zazvonil .Šel jsem otevřít a za dveřmi stál táta .

Pustili jej na podmínku .Tam šel 100 kg chlap jako hora ,husté kudrnaté vlasy a postavu jako atlet .Domů přišel 50 kg šedivý smutný pán .Ale radost nás všech ,byla nepředstavitelná .Tatínek  prohlásil tak děti mukl se Vám vrátil .Trochu jsme nechápali co znamená mukl .Zkratka muž určený k likvidaci .Potom už moc nežertoval .Chtěl jsem jim dát soukromí ,protože jsem věděl ,že si mají hodně co povídat .Tatínek přede mnou o tom moc nechtěl mluvit .Jen mně mnohokrát kladl na srdce „nebuď jako já ,stejně nic nezměníš tak se drž stranou “ .Bohužel jsem ho o pár let později moc neposlechl ve svém životě a dost jsem na to doplatil .Ne tolik jako on ale jinak .Ale to zase někdy jindy .Tatínek začal jezdit jako řidič a mně poslali na zkušenou a opět do Karlových Varů .No ale to už bylo něco jiného .Byli jsme zase všichni pohromadě a já si tu práci a samostatnost parádně užíval .Ne nějaké šílenosti ,ale chodili jsme do Kino restaurace Petr na filmy .To bylo kino a sedělo se vlastně v restauraci .Tam byli stolky ,které měly desku z matového skla a ty se daly rozsvítit a přivolat si obsluhu .To bylo něco .Člověk si objednal jídlo a třeba kávu a také se tam kouřilo a přitom se díval na film .Bylo tam zhasnuto jako v kině ,jen ty stolky se rozsvěcely .To bylo ,když bylo volno a nejel jsem domů .No a po práci ,kde jsme se sice mohli podle libosti najíst jsme chodili do Krásné Královny ,to byla noční vinárna .Kuchaře jsme znali a on dělal ty nejlepší Milánské špagety ,které jsem v životě jedl .On k nim měl ještě ingredienci ,která nám chybí a nedá se koupit .Naše mládí .On podusil na másle oloupaná rajčata a na druhé pánvi opět na másle jen tak do prohřátí orestoval šunku ,osolil ,opepřil a smíchal s těmi rajčaty ,společně prohřál a jen tak lehounce podlil vermutem ,ale jen tak polévkovou lžíci .Na talíř dal špagety no a zase lehce ovoněné máslem na ně dal tu směs a posypal sýrem .No a to blaho ,kdy jsme nemuseli nic dělat a někdo nás obsloužil ,poslouchali jsme tichou hudbu a koukali po děvčatech ,no mohou nějaké jiné špagety takhle chutnat ?Řekněte sami .Ale tahle krása brzy skončila ,ale to až zítra ,pokud přijdete .