Co mně život naučil a dal

No je krásná noc a já jdu psát .Přišel den nástupu na vojnu .Vyhrávala kapela a na bráně do kasáren byl nápis “ Vítáme Vás “ a za bránou spousta vojáků .Veselých a rozesmátých ,Vešli jsme dovnitř a kluci nám ukazovali ať se otočíme .Na druhé straně brány byl opět nápis „Už Vás máme“ .No a měli .Když nás zavedli tam ,kde budeme spát bylo se nač dívat .Na každé straně té místnosti bylo deset patrových kavalců a na nich hromada věcí .Ale opravdu hromada a to ještě nebylo všechno a u každého kavalce miniaturní skříňka .Ten co nás přivedl ,byl velitel světnice a zároveň mazák .Nám říkali buď brkoši a nebo holubi .Tak tenhle mazák si stoupl do té příšerné světnice k jednomu kavalci a prohlásil :jdeme fasovat oblečení a pak Vám ukáži co s těma věcma budete dělat .No přinesli jsme si další hromadu věcí a on prohlásil ,že se to musí srovnat do těch miniaturních skříněk a na stolky .Jen vycházková uniforma do skříně .No trochu nám bylo do smíchu ,protože jsme mysleli ,že si dělá legraci .Nedělal .Vybral si jeden kavalec a začal rovnat do komínků na šířku kartáče na boty .No a ono se to vešlo .Ten ,který byl vlastníkem toho kavalce a věcí srovnaných se tvářil velmi spokojeně ,že má hotovo .Neměl .On mu to zase rozházel .No zkrátím to .Naučili jsme se to všichni .Přišel rozkaz pucovat boty .Fasovali jsme takový velký krém na boty a když jsme ho otevřeli ,tak v každém bylo vyryto  za 730 a to byl počet dní ,které nás čekali . Byl jsem u hospodářské čety jako řidič .Dobrá parta a dohodli jsme se ,že se necháme ostříhat dohola .Nechali .Ale druhý den při mé smůle mně převeleli ke spojovací rotě jako řidiče .Já tam byl jediný ostříhaný dohola a tím hodně viditelný .Okamžitě jsem byl středem pozornosti .Kde je ten holohlavý holub .To se ozývalo každou chvíli .Já dělal rajony – úklid prostě pořád .No a jeli jsme na přijímač .Ten trval tři měsíce .Pořád jsme se pohybovali klusem .Málem jsem zapomněl chodit .Jen klusat .A čekat .Tenkrát se říkalo voják musí spěchat ,aby mohl čekat .No tak jsme klusali a čekali .Učili jsme se pochodovat a zdravit a jiné podobné pro život velmi potřebné věci .Ovšem vrchol všeho byla příprava na přísahu .Parta blbců chodila po place a řvala písničku – saldatušky bravo rebjatušky kdož Vaši otci a v tomto duchu to pokračovalo .Když jsme dostali povel zastavit stát a pozor ,tak jeden vybraný stál na jakémsi podiu s praporkem a na jeho povel jsme odříkávali přísahu tak aby jsme to říkali všichni stejně .Později na kolonádě v Mariánkách to bylo na světlo a byla to velká paráda .Ale život vojenský ,život veselý a tak třeba když se lámala třístovka to znamenalo, že mazáci už to měli za 300 dní ,tak bylo rozloučení .Tenkrát jsme měli ještě dlouhé noční košile na noc .No dlouhé většinou byly dost krátké a spodní prádlo zakázané .K tomu rozloučení patřila modlitba a promenáda .Nastoupili jsme v těch košilích s helmama na hlavě ,na těch helmách přilepené zapálené svíčky a odříkávali jsme modlitbu .No nedivím se ,že mazáci doslova řvali smíchy .Představte si 35 košiláčů s nahými zadky v helmách na kterých hoří svíčky ,pochodují a odříkávají :

sluníčko zapadá za vysokou horu ,zas jeden den v p….i chvála Pánu Bohu .

Jeden den v p….i na druhý čekáme ,

óóó zlatý civile ,snad se tě dočkáme .

A další oblíbená zábava mazáků, když se vrátili z vycházky bylo relý .Já vím ,že to píši foneticky a ne správně ,ale na tom nic správného nebylo .Opět nástup v helmách a našich oblíbených košilkách a zakleknout a každý dostal krabičku zápalek a bradou nebo nosem strkat po chodbě do cíle .Kdo vyhrál nemusel týden na rajony – na úklid .Nevím ,jestli to byla šikana ,ale asi ne tak docela ,protože to prostě pro mazáky zábava s tím ,že oni to museli absolvovat také a až budeme mazáci ,budeme to prý dělat také .No nevím .Nám to moc zábavné nepřišlo ,ale jak vidíte i po 53 letech o tom píši .No myslím ,že je toho pro dnešek dost a zítra ještě pár zážitků a zase půjdeme jinam ,pokud bude zájem .