Co mně život naučil a dal

Tak než Vám povím to, co je v názvu ,musím ještě něco přidat .Velitel roty byl starý fronťák .Sloužil ve Svobodově armádě a byl i na Dukle .Budu mu říkat Brigadýrka .Jméno samozřejmě znám ,ale toho člověka jsem si vážil .On byl blázen do aut a toho jsem využil k bezvadné zašívárně .Měl jsem na starosti tři auta .Dvě Praga V3S a GAZ .S tím jsem jezdil a ty VS byly uložené .Jen se ošetřovaly .Vyfasoval jsem plechovku červené barvy a nahlásil odchod do autoparku .Zalehl jsem pod jedno auto a natíral všechny viditelné šroubky na podvozku na červeno .Byl jsem tam dlouho ,byl tam klid a žádné pérování od mazáků .Brigadýrka to nevydržel a šel se podívat ,co že tam dělám .Ležel jsem v pohodě pod autem a odpočíval ,když se ozvalo – soudruh vojín, kde jste a co robíte ?Vylezl jsem a zahlásil se .To Vám soudruhu kapitáne musím ukázat .On nelenil a zalehl .Jeho obdiv neznal mezí a mně hrozilo ,že mně kluci zabijí ,než zjistili ,jaká je to zašívárna .On Brigadýrka vydal rozkaz ,že to musí udělat všichni .Ale měl jednu chybu náš Brigadýrka .Děsně chlastal a když přišel na rotu a měl brigadýrku kšiltem dozadu ,bylo jasné ,že je v ráži a když se mu něco nelíbilo ,střílel do stropu .Často zedníci opravovali .Ještě že s námi sloužili .

Ještě trochu vzpomínek a půjdeme dál .Čekala se velká návštěva vysokého důstojníka .Ta návštěva byl pozdější prezident Ludvík Svoboda .No a teď jste mnozí možná slyšeli ,co se dělalo a třeba jste tomu nevěřili ,ale je to pravda .Natírali jsme obrubníky na bílo a věřte nebo ne ,ale kde nebyla tráva dost zelená ,tak se natírala na zeleno .Tak jsem si natíral a hudral jsem si sám pro sebe ,ale asi dost nahlas, že takovou blbost kvůli nějakému papalášovi může vymyslet jen zelený mozek .Někdo mně poklepal na rameno a za mnou stál Brigadýrka .A koukl na mně a povídal :Ty jeden blbe ,kdyby Tě slyšel nějakej lampasák ,tak konkrétně Ty skončíš v Sabinově .No a když mně řekl tohle ,tak jsem si dovolil moc a řekl jsem mu ,že už mně vojna nebaví a půjdu do civilu .Já bažant .Hodně ho to pobavilo .Ta přehlídka se stejně zvrtla ,pan generál přijel ,celé velení ho šlo vítat a podávat hlášení ,jen Brigadýrka stál v pozoru s námi .Pan generál Svoboda šel a najednou se zahleděl na Brigadýrku ,ten se jen usmál a pan generál hned šel k němu ,začali se objímat a odcházeli od přehlídky .Stáli jsme v pozoru včetně všech velitelů ,pan generál se otočil a zavelel pohov ,rozchod a bylo po parádě .Ti dva si měli určitě dlouho co povídat .

No a já se dostávám k tomu co jsem předeslal .Netrvalo ani 14 dní od mého prohlášení ,že končím a jdu do civilu a já dostal infekční žloutenku .Kde ,od koho a nebo z čeho nevím .Odjezd do nemocnice a po propuštění na rotu pro papíry a do civilu .Přišel jsem za Brigadýrkou pro papíry .Podíval se na mně a prohlásil ,že mám velký štěstí a hubu po tatínkovi a na tom Sabinově, že bych stejně skončil .Já totiž nevěděl ,že se s otcem znal .Byl to skvělý chlap pan Brigadýrka .Tři roky jsem chodil na přezkum zdravotního stavu a vždy neschopen až k vyřazení z evidence a tak jsem definitivně skončil s armádou .

Ale ono to nebylo jen pozitivní .Přísná dieta a nemožnost vařit .Kuchař s dietou je naprosto nepoužitelný a tak jsem přemýšlel ,co budu dělat kromě toho ,že jsem měl poukázky na telecí maso a s tím jsem dráždil nakupující, protože to prakticky nebylo k sehnání a pro mně být muselo .To je jen černý humor .Ta dieta byla dost drahá a tak jsem musel hodně rychle něco dělat .No a osud zasáhl .Šel jsem okolo správy silnic a potkal jsem známého cestáře a dali jsme řeč a já mu řekl jaký mám problém a on na to, jo hochu kdyby jsi měl pořádný řidičák na velká auta ,tak hledáme řidiče .No a tak ho našli .Od té doby jsem zůstal víc jak šest let u volantu a jezdil jsem s kde čím .S auty o kterých jste mnozí ani neslyšeli .No ale jak říkám život je houpačka a přišel rok 1968 .Ale o tom třeba zase zítra ,jak vždy, píši podle sledovanosti.