Co mně život naučil a dal

Než začnu psát tuhle část mého životního období ,chci jen upozornit ,že nepíši ani dokument ,ani historické pojednání ,ale jen moje vlastní zážitky a subjektivní pocity .

Hrozně jsem chtěl pořádnou motorku .Dozvěděl jsem se o možnosti koupi 1200 cm Harley -Davidson WLA s přívěsným vozíkem .No to byl na tu dobu sen a také jsem s tím dělal velkou parádu .Domluvil jsem se o koupi a jel jsem pro něj 150 km .Koupil jsem a vydal se na cestu domů .V životě jsem nejel na motorce s přívěsným vozíkem ,ručním řazením na nádrži a spojkou jako u auta, jen s tím rozdílem ,že ta spojka se po sešlápnutí a uvolnění nevracela sama ,ale patou se dávala zpět .Byla to taková kolébka .Na řídítkách byl nejen plyn na pravou ruku ,ale ještě předstih na levou ruku .To řízení bylo dost náročné .Ta cesta domů mně trvala 10 hodin .Dojel jsem domů zpocený ,udřený a vyděšený, co že jsem si to vlastně koupil .No pár dní jsem se učil tak, aby mně nikdo neviděl a vyrazil jsem se předvádět .Dlouho ne ,protože jsem ke své smůle (ale to je normální ) potkal několik nádherných Harleyů .Tak jsem zamával a najednou jsem zjistil ,že to otočili a jedou za mnou .Tak jsem zastavil a čekal .Dorazili .Ten první slezl a povídá – jak ho máš dlouho ?Říkám chvíli a jen se zatím učím .No to je vidět povídá on .Sedíš na tom jak pytel brambor .Takhle se na Harley nesedí .Jsi frajer , máš mašinu jako málokdo ,tak se musíš ukázat .Na tom se sedí rovně a hrdě .Pak mně vysvětlili co a jak ,projeli se na mojí mašince a dali jsme si kontakt na sebe .On to byl vlastně předseda Harley -clubu a to jsem ani nevěděl ,že něco takového existuje .Ten úvod je delší ,ale jednak jsem tu mašinu měl moc rád a hlavně hraje v dalším dost důležitou roli .No a jak všichni víte v roce 1968 se dost měnila situace a ta doba byla moc pěkná z mého pohledu .Lidé k sobě měli tak nějak blíž ,lépe se dýchalo a vůbec nikomu nevadilo ,že mám na mašině Českou a Americkou vlajku .Ta naše byla vlastní mně a ta Americká patřila k té mašině .Na rozích se vybíralo na zlatý poklad republiky a lidé opravdu odevzdávali třeba prstýnek po babičce .Politici se stavěli za lidi a nikomu nevadilo ,že to vede strana ,kterou zrovna moc nemuseli .Zažil jsem i lidi ,kteří byli zásadně proti a v této době vstoupili do strany ,protože říkali ,že bude lépe .Nebylo .Přišel 21 srpen .To bylo tragické ,ale lidé se ještě více semkly .Soukromníci sváželi politiky na sjezd strany a rozhlas hlásil udavače .No a já jezdil každý den někam pro čerstvé noviny na Harley .Lidi čekali na každou zprávu kterou dostali .Projíždějícím vojákům jsme do kabin házeli jejich bílé knihy ,které rozdávali a divím se ,že nás někdo nesejmul .Návštěva vojáčků pokračovala a já jezdil i do Prahy pro noviny a protestovat jako spousta dalších lidí .No a přišla první pitomost ,kterou jsem udělal a jen díky obrovskému štěstí přežil .Jel jsem s novinama a zprávama a najednou vidím u cesty dva vojenské náklaďáky a vojáčky u příkopu jak vlaštovky na drátě .Ejhle hochu ty vyplašíš .No a tak když jsem k nim dojel ,tak jsem si trochu pohrál s plynem a předstihem a můj milovaný Harley začal střílet z výfuku .Byl to fofr jak skákali ,ale taky byl fofr, jak proti mně vyběhli další se samopalama .Moje štěstí ,že to nebyli cvoci jako já .Tak jsem zastavil a začal vysvětlovat ,že za to nemohu a že to dělá motorka ,že zlobí .No byl tam takový mladíček ,ale šarže a povídá ukaž .No ono to samozřejmě šlo kdykoliv ,tak jsem jim to ukázal .Naštěstí se jim mašinka tak líbila ,že ani nekoukali co vezu a pustili mně .Jen tu Americkou vlajku jsem musel sundat .Později jsem ji tam zase vrátil .Zcela úmyslně jsem přeskočil jednu hodně důležitou episodku ,kterou dám teď na závěr .Maminka se směla na počátku roku 1968 vrátit do Prahy a já byl samozřejmě u ní na návštěvě ,i když jsem v té době bydlel a dělal jinde .Když všechno začalo ,bydlel jsem 50 km od Prahy ,ale jel jsem domů .A v tu dobu ,kdy se vše odehrávalo u rozhlasu a na Václavském náměstí ,tak jsem samozřejmě nemohl chybět .U rozhlasu se házely na tanky zápalné láhve a já také jednu měl a hodil .Ale v okamžiku kdy jsem měl ruku se zapálenou lahví nad hlavou ,tak nějaký fotograf stiskl spoušť u fotoaparátu a bylo to v novinách .Ty noviny se mně dostali do rukou v rose 1989 ,kdy se některé výtisky dostali do oběhu jako vzpomínka na tu dobu .Ale do rukou se dostali podstatně dříve jiným pánům .No a ve spojení s tím ,že jsem později po upálení se Palacha chodil pravidelně na vzpomínkovou akci do Všetat a o tom se také vědělo a to samozřejmě nejen o mně ,ale mnoha dalších tak přišlo podivné období ,o kterém se jen tak příště zmíním ,ale jen okrajově, protože to snad až do roku 1980 bylo nejhorší a nechce se mně na tu dobu vzpomínat .Ale když jsem zmínil to ,že maminka se směla vrátit do Prahy ,tak skočím zpátky v čase a příště o tom trochu napíši .Původně jsem chtěl skončit ,ale sledovanost mně přesvědčila ,že budu ještě chvilku, podle zájmu za který Vám děkuji, pokračovat .