Co mně život naučil a dal

Opět upozorňuji ,že jsou to moje vlastní vzpomínky .V mnohem širším rozsahu jsou tyto příběhy lidí ,které postihlo to co nás ,popsány v Pamětech národa ,kde jsem také zaevidován nejen jako člen ,ale i ten ,koho se to dotklo .Na začátku jsem uváděl ,že nechci a nebudu psát o politice .Ono tohle snad ani není politika ,ale konstatování faktu .Vzhledem k tomu ,že jsem v předchozím článku psal o tom ,že se maminka směla vrátit do Prahy ,tak to chci vysvětlit .Nevím ,jestli se dělo něco podobného na Slovensku ,ale pravděpodobně ano .Tak úvod máme za sebou a jdeme na to .Maminka pocházela z Vysočiny a otec byl čistokrevný Pražák – Malostraňák ,takže ze srdce Prahy .Maminka se vyučila dámskou krejčovou a šla do Prahy na zkušenou no a potkala otce .Protože byla ve svém oboru hodně dobrá našli s otcem byt dostatečně velký ,aby si maminka mohla založit svůj vlastní módní salon .Ten byt byl na Pařížské třídě ,dnešní nejdražší části v Praze .Takže živnostnice .Dědeček od maminky byl zvěrolékař a měl takový menší statek .Takže kulak a buržuj .Dědeček od otce byl pekař ,ale měl svoje pekařství .Takže živnostník .Otec měl dost vysokou funkci v soukromé autodopravě a také podíl v té firmě no a tak také buržuj .Všichni měli nějaké zaměstnance .Takže vykořisťovatelé .No a do tohoto jsem se v roce 1944 narodil .Pokud by se po válce nic nezměnilo ,tak to nebylo zase až tak špatné .Nejdřív po slavném výroku na Staroměstském náměstí “ Právě jsem se vrátil z hradu “ tak to všechno všem znárodnili .Otec šel rozvážet uhlí ,maminka šila na černo a děda dělal zvěrolékaře a dostal byt .Bylo rozhodnuto ,že na Pařížskou budou stěhovat velmi spolehlivé lidi i proto ,že tam bude vévodit „fronta na maso „socha Stalina .Začátkem listopadu 1952 dostalo dost partají v této ulici vystěhovací dekrety s umístěním do pohraničí bez možnosti výběru místa a odvolání .Nebyl uveden termín ,kdy k tomu dojde .Rodiče se mnou seděli u večeře a přemýšleli ,co budeme dělat .No nemuseli přemýšlet dlouho .Někdo zvonil .Otec otevřel a přišli čtyři pánové v kožených kabátech a čtyři chlapi v montérkách .Otce zatkli ,protože se vyjádřil před sousedkou ,které sebrali manžela a on měl pocit ,že jí musí uklidnit asi v tom smyslu ,že tohle nemůže dlouho vydržet a pak si to s těma gaunerama vyřídí všichni .No zatím si to začali vyřizovat oni .No a nás ,že jdou stěhovat .Neměli jsme pochopitelně nic zbaleného a tak nám pomohli .Venku stála 706 sklápěčka .Bylo velmi vtipné ,když říkali :tohle se Vám nebude hodit a vysypali skleník na podlahu ,a odnesli ho na auto .Šicí stroje budeme potřebovat do našich dílen jen tuhle starou Singrovku si vemte .Látky, no ty už také nikdo z Vašich zákaznic nebude potřebovat ty se stěhují také .No a tak nám dali alespoň nějaké oblečení a peřiny a je pravda i stůl a židle ,na těch jsme mimo jiné na tom náklaďáku seděli .Musím uznat ,že co se na tu korbu vešlo ,tak tam dali .No byl to zlomek měli jsme pěti pokojový byt ,dílnu a salon .No a pojedeme .Maminka se zeptala kam .To se dozvíte řekli .Otce naložili do Tatraplánu ,nás na korbu a se slovy k otci, že uvidí ,že tam budeme jako v ráji jsme vyrazili .Listopad v Praze nebyl nejhorší. ale jízda na otevřeném náklaďáku do neznáma nebyla nic moc .Jenomže jsme jeli do Jizerských hor do osady Přebytek .Odtud odsunuli Němce a bydleli tam celkem tři rodiny .V noci jsme dorazili .Otci řekli, že tady teď budeme bydlet a že máme přímo rezidenci .Ano, oni nám přidělili školu .Maminka se zeptala, kdo má klíče .K velkému pobavení přítomných pánů se dozvěděla ,že si ráno máme dojít do Ludvíkova na MNV .Nábytek a věci nám SKLOPILI a ani nevadilo ,že tam už byla plískanice ,mokro a že se něco rozbije a odjeli i s otcem .Nedovedu si ani v nejhorším snu představit ,jak mu asi bylo .No tak odjeli a zůstali jsme sedět na hromadě toho co nám zbylo .Ta škola byla veliká .Sice dvoutřídní ,ale veliká .Přes silnici byl domek a tam se odhrnula záclonka a za chvíli vyšel pán a ptal se co se děje .Německy .Nerozuměli jsme ani slovo .Naštěstí měl dceru stejně starou jako já a ta mluvila česky .Byl to truhlář .Vzal si nářadí a dveře otevřel .Mezitím Edita ,tak se ta holčička jmenovala, doběhla pro ty dva sousedy a nastěhovali nám naše věci dovnitř .Maminka té holčičky nás vzala k nim domů, abychom se ohřáli a dostal jsem hrnec mléka – kozího .To jsem pil poprvé v životě .No a ráno jsme šli pro klíče a přihlásit mně do školy .Bylo to 6 km, a to mně čekalo každý den dvakrát pěšky .Dostali jsme klíče a informaci ,že si musíme nějak poradit ,protože mamince nikdo nedá práci .No a tak jsme to přežili ,maminka šila ,no šila ,přešívala a opravovala potajmu pro ženské většinou v noci po stodolách ,protože se nám lidi vyhýbali ze strachu a dostávali jsme za to jídlo a dřevo na topení a podobně .Ale vždy potajmu .Jen sousedi se nám nevyhýbali .Pak jsme se podivnou shodou okolností dostali do Mariánek, a to už znáte .No a mamince vypršel dodatek vystěhovacího dekretu, že je 15 let v Praze nežádoucí, a proto se mohla vrátit .Toto všechno je absolutní pravda .Kdo to nezažil neví co to bylo ,ale bylo nás dost .Tak to je pro dnešek vše .