Vyznání – jak jsem potkal životní štěstí

Tak jednu část životních příběhů jsem ukončil .To byla ta horší .Pak přišla velmi zlá ,o té nebudu psát vůbec a přeskočím do roku 1980 .Zase jsem směl dělat řemeslo .Byl jsem hospodský .Všechen čas jsem tomu dával a také jsem tam bydlel .Ne že by se okolo mně netočilo pár kamarádů ,tak jsem nebyl sám ,ale byl jsem hodně osamělý .Přišel leden v osmdesátém roce a kamarádi něco slavili .Oni slavili pořád a že pojedou do vinárny a že musím s nimi .No jel jsem .No a teď přichází do hry osud .Ta vinárna měla zavřeno, a tak když už jsme vyrazili ,tak že jedeme jinam .V okamžiku ,kdy jsme do té druhé vinárny vešli ,tak se mně definitivně a od základu změnil život .Teď, to co budu psát bude jako úplný nesmysl ,lež ,nebo já nevím co ještě ,ale slovo od slova je to jen a jen pravda .U kláves stálo neskutečné zjevení .Někdo, o kom víte hned ,že s ním chcete být .Naštěstí tam u stolu seděl známý ,u kterého jsem se mohl zastavit a hledět .No nevím jak jsem se tvářil ,ale moc inteligentně asi ne .Ale hleděli jsme oba .No, povedlo se nám společně pozvat slečnu na sklenku ke stolu .No, šla asi jen ze zdvořilosti ,ale šla .Pak jsem jezdil pravidelně po zavírací hodině u mně v hospodě za ní .No za ní .Když se mnou prohodila pár slov ,tak to byl svátek .Tolik džusu co za tu dobu jsem nikdy nevypil ,ale jezdil jsem autem ,tak to jinak nešlo .Začátkem února jsem dokázal vyslovit pozvání na mé narozeniny, zase na oplátku ke mně do hospody .No slíbené jsem to měl .Ale .Já se v kuchyni nastrojil jak na vycházku a přitom jsem vařil .No uplynula doba ,kdy jsme se měli sejít a ono nic .Asi tak o tři hodiny později zazvonil telefon a děvče volalo a omluvila se ,že nutně musela k rodičům .Tenkrát mobily nebyly a telefon na stole .Na sporáku pánev a v ní objednávka pěti řízků .Štěstím bez sebe ,že zavolala jsem povídal a povídal a z pánve se kouřilo ,řízky hořely ,číšník koukal a myslel ,že jsem se zbláznil a já se při tom tvářil úplně spokojeně .Řízky shořely ,ale já měl domluvené rande .V Praze na super místě ,na Malostranském náměstí .Co myslíte .Zase nepřišla .Rozhodl jsem se ,že pojedu za ní, dám jí velikou kytku a omluvím se za obtěžování a bude to .Jel jsem zpátky a druhý den po práci jsem samozřejmě jel znova bez kytky a bez odhodlání .Zasedl jsem ke stolu a dal si něco k jídlu a trochu jsem se tvářil uraženě .Moc ne .Zapomněl jsem ,že kromě těch kláves hrála ještě na klarinet ,saxofony a flétnu .No a za chvíli se ozvala moje milovaná skladba .Bylo po trucování .Dohrála a přiběhla se podívat co jím .Tak jsem se rozdělil .No, ono to děvče má krásné modré oči a to se člověk nemůže zlobit .Ale tentokrát jsem věděl ,že to rande klapne .A klaplo .Opět na stejném místě .U maminky jsem se napucoval a vyrazil .Dorazil jsem o půl hodiny dříve a ozvalo se „no prosím Vás kde jste ?“ Ono to děvče už tam bylo .To jsme si pořád vykali .Prošli jsme celou Malou stranu a uličky Starého města a šli jsme na večeři do vinárny ,kde jsem kdysi vařil a měl jsem tam známé .Ono se tam dalo jít jen na rezervaci, jinak bylo pořád plno .Tak jsme pomalu večeřeli ,povídali a já se zeptal .Nevzala by jste si mně ?Odpověď byla nečekaná .Vzala .Upozorňuji ,že jsme si stále vykali a nedali jsme si ani pusu .To rande bylo hodně dlouhé ,protože jsme jen povídali jeden o druhém .Kamarád ,který tam dělal číšníka měl manželku na Staroměstské radnici .Zeptal jsem se ho ,jestli by mně nezařídil na Staroměstské radnici svatbu .No asi ano povídal .A kdy by to mělo být ?No povídám .Včera bylo pozdě .No tak šel zavolat manželce .Tohle bylo koncem února .Přišel a povídá ,manželka se ptá ,jestli by Vám stačilo 5 dubna .No muselo to stačit .Tak jsme se po necelých třech měsících vzali .No já jsem byl tak natěšený ,že jsem si spletl Smíchov s Holešovicemi a navrhl jsem ,že půjdeme pěšky .V noci ,mrzlo jen praštělo a šli jsme 7 km pěšky .Budoucí ženu jsem doprovodil domů ,rozloučili jsme se a já vyrazil domů .Do Podolí .9 km .Dorazil jsem domů ,kdyby do mně někdo ťukl ,tak jsem se rozpadl ,jak jsem byl na kost promrzlý ,nevím ,proč jsem si nevzal taxíka .Maminka se zeptala, tak co a já oznámil ,že se budu ženit .Kdy ?Řekl jsem datum a moje zlatá máma prohlásila :tak to musíme jít koupit látku na svatební šaty a já si jí obléknu .A pak se zeptala, kdy že jí vlastně uvidí .No já jenom prohlásil, mami ta má takhle velikánské modré oči a maminka prohlásila .No, tak jak to ukazuješ ,tak má bazedovku .Samozřejmě že to bylo myšleno s láskou .No a když jsem svojí budoucí manželku dopoledne přivedl ,tak jí maminka objala dala jí pusu a prohlásila :žádné vykání a já si Tě musím změřit a půjdu koupit látku na šaty .No a tím bych pro dnešek skončil .A jak píši vždycky .Jestli bude čtení ,tak budu pokračovat .