Dnešní den byl poněkud zvláštní. Jsme úplně malinká obec. Ale máme tu zámek, a maličkou kapli, která je v rodinném domku. Ale také je tu soukromá ubytovna těch, kteří asi v životě všechno ztratili. Není s nimi problém, protože majitel té ubytovny se o ně opravdu stará a hodně pracuje s farností. Tolik na úvod. Protože se ví jaké jsme se ženou vykonávali povolání, přišel pan farář, jestli bychom nějak a někde neuvařili při příležitosti dnešního svátku a nějaký oběd pro 45 lidí. To platila farnost a myslím tím suroviny. No a tak jsme s manželkou samozřejmě řekli že ano. Máme malý domek a malou kuchyň a jinak nebylo kde. Ale zvládli jsme to udělat doma a pak se to odvezlo na ubytovnu a tam se ti lidé nakrmili. Tohle ale není důležité. Důležité je jaký to mělo výsledek. Ti lidé, kteří patří mezi ty nejubožejší a mnoho z nás by se od nich docela s ošklivostí odvrátilo udělali téměř nemyslitelné. Oni byli upravení, oblečení asi do toho nejlepšího co vůbec mají a seděli u společného stolu a najednou byli prostě úplně jiní. Nevím jestli zavzpomínali na jinou dobu v které byli dříve, ale měli jsme z toho neuvěřitelný pocit a byli jsme hrozně rádi, že jsme to udělali. Možná, vlastně určitě zítra to bude zase postaru, ale dnešek pro ně byl svátkem a myslím že i pro nás, kteří jsme se na této akci podíleli a cítili jsme opravdovou radost a úlevu z toho, jaké máme štěstí, že můžeme žít jinak a asi jsme si začali vážit toho, že máme domov, zázemí a životního partnera na kterého se můžeme spolehnout. Kéž by takové kněze měli i jinde a alespoň jednou za rok udělali někomu radost. Jen na závěr. Tihle lidé do kostela nechodí. Alespoň né u nás. No tak to je náš dnešní zážitek.