Co mně život naučil a dal

V roce 1985 se do podnikové chaty a chalupy nechodilo běžně na občerstvení pro turisty .Ty objekty byly vyhrazeny pouze pro podnikovou rekreaci .Ve své podstatě to byla doba idylická .Mezi chataři nepanovala rivalita ,nebylo tam konkurenční prostředí a tak jsme si i pomáhali .Bylo zvláštní ,jak málo jsme se znali příjmením .To byl Jarda z Fučíkovky ,nebo Pepík z prezidentské a podobně .Většinou jsme se znali podle jména chaty .K nám na prezidentskou jezdili hradní důchodci ,o prázdninách rodiny s dětmi , školy v přírodě ,ekonomická škola ,Dukla – veslaři a lidé z domova pro mentálně postižené .Ve vybraných termínech zaměstnanci kanceláře prezidenta NDR .

No pro přehled to stačí a začneme zimou .Připravovala se Jizerská padesátka a u nás bylo soustředění Dukly – veslařů .Připravovali se na mistrovství světa a součástí byla účast na Jizerské padesátce .U nich jsem ani nevěděl co jim vařit .Měli na jídlo dost peněz a měl být vysoce kalorický jídelní lístek .To bylo pěkné vaření a suprová parta lidí v čele s Chalupou .U nás se topilo koksem a spotřebovalo se ho za zimu šest aut .Objednával jsem vždycky ,když přijížděla Dukla ,protože v rámci tréninku mně ten koks složili a já jim za to hodně podstrojoval .To se vařilo i podle toho na co měli kluci chuť .Před padesátkou přišel trenér ,že je musím na snídani nakrmit tak, aby pořádně zabrali .Snaž se povídal .No a já jim udělal obrovský hrnec ovesných vloček .Ale to byly vločky svařené v mléce ,med ,hrozinky ,ořechy ,čokoláda ,smetana a ještě další přísady ,které dnes už ani nevím .No, vypadalo to jako hrnec podivné hmoty .No ,ale ten hrnec během snídaně zmizel .Teda hrnec zbyl .No kluci šli na závody a hodně dobře se umístili .Večer humor ,že to bylo kvůli té snídani .Za tři dny přišel trenér ,že chce recept .No a to byla moje noční můra ,protože jsem nevěděl přesně, co jsem tam dával .Ale nějak jsem to napsal .Kluci jeli na mistrovství a byl to úspěch .Dostal jsem balíček s podepsanou vlaječkou ,dres a další upomínkové, pro mně velmi cenné předměty a dodatek – takhle jsme jezdili díky Tvé kaši .

Potom k nám jezdili mentálně postižení .To byli nádherní lidičkové .Vděční a nezáludní .To však mělo jednu drobnou chybu .U nich musel být člověk moc opatrný ,aby jim nedal moc najevo velkou přízeň a hlavně si všímat všech stejně .Neuvěřitelně vnímali, jak se k nim člověk chová .Jejich radost a jejich smutek byl naprosto impulsivní a nepředstíraný .Proto ta opatrnost ,protože jim člověk mohl snadno ublížit .Vraceli se každý rok a svoji radost dávali hodně nepokrytě najevo .

Nejlepšího kamaráda jsme měli na Fučíkovce .To byla chata Syntezie a vlasně byla naproti nám na druhém kopci .Jarda byl človíček naprosto bezprostřední .V největší zimě ,při dvou metrech sněhu ,se klidně vydal gazíkem v pantoflích a jen tak v bílém plášti .No jednou navečer potřeboval nutně něco .Dodnes nevím co ,protože on to nevěděl také .Najednou k nám na chalupu přiběhl lyžař ,že u Královky stojí zapadlý gazík a že má pro mně dojít abych ho šel vytáhnout a že už budu vědět .Jasně že jsem věděl .No tak jsem se oblékl ,já v pantoflích nejezdil ,vzal jsem manželku ,ta u těchto šílených akcích nemohla chybět ,lano a lopatu a jeli jsme pro Jardu .No on tam byl zahrabaný tak ,že mohl otevřít jen okénko .Ahoj člověče kde seš ?Já tu můžu zmrznout .Jasně .Bílý pláštíček a pantofle .Tak jsme ho dolovali a dolovali tak dlouho ,až jsme tam málem zůstali také .No a v tom momentě se objevila světla a kluci traktoristi vysmátí ,že jim nějaký lyžař říkal ,jak je u královky zapadlý gazík a že druhý se ho snaží vytáhnout, ale že se to asi nepodaří .O těch traktoristech příště .Prostě tam byla skvělá parta včetně kluků z Horské služby .No tak jsme Jardu vytáhli a jeli jsme k nám na chatu .Klukům jsem dal večeři a Jardy se ptám – tak co tak nutně potřebuješ ?Začal se chechtat a povídá ,víš že ani nevím ?Dal si kafe a cigárko a jel domů ,ovšem v doprovodu traktoristů .Pro jistotu .No a když se Vám to bude líbit ,tak zítra budu pokračovat .